Na chvíli jsme zapomněli na běžné hodiny i sešity. Naše škola se totiž proměnila v místo, kde vládly emoce, napětí a sportovní nadšení – konaly se totiž vlastní Zimní olympijské hry. A jak se ukázalo, soutěživost a radost ze hry fungují úplně stejně dobře i bez sněhu a hor.
Do olympiády se zapojili úplně všichni od nejmladších po nejstarší žáky. Každá třída si vylosovala svůj stát, který poctivě reprezentovala. Najednou tak po chodbách „běhali“ sportovci z různých koutů světa a nechyběla ani zdravá rivalita mezi třídami. Každý chtěl být ten nejlepší nejen v disciplínách, ale i v celkovém bodování.
Důležitou součástí olympijských her nebyl jen pohyb, ale také sledování skutečných výkonů českých reprezentantů. Žáci měli možnost pravidelně tipovat výsledky českých olympioniků v různých disciplínách. Každý správný tip přinášel body jejich třídě, a tak děti s napětím sledovaly výsledky závodů a fandily našim sportovcům. Fandění českým olympionikům tak dostalo úplně nový rozměr.
A pak přišla ta nejdůležitější část sportovní disciplíny. Ty sice nebyly „pravé zimní“, ale rozhodně jim nechyběl nápad. V tělocvičně se odehrával slalom mezi kužely, biatlon kombinující běh a přesnost, rychlobruslení v podobě sprintů, „běžky“, bob i skeleton v netradičním podání a nechyběl ani hokej. Někdy šlo o rychlost, jindy o obratnost nebo týmovou spolupráci, ale pokaždé o maximum nasazení.
Vyvrcholením celé akce bylo slavnostní vyhlášení. Nejlepší sportovci ve svých věkových kategoriích byli odměněni a nechybělo ani ocenění tříd, které se nejvíce zapojily nebo nasbíraly nejvíc bodů. Atmosféra připomínala skutečnou olympiádu, jen místo stadionu jsme stáli ve školní tělocvičně.
Jedno je ale jisté, tyhle olympijské hry se povedly. Přinesly pohyb, zábavu i společné zážitky, na které se jen tak nezapomíná. A kdo ví, možná právě tady začala cesta budoucího olympionika.
Mgr. Martina Kovářová
